Miroslav Brátka patřil do zakladatelské generace oschovanců Aliho Pučalíka, s níž přišel do Třebíče vodní skauting. To bylo ještě v šedesátých letech. Od obnovy skautingu v roce 1989 byl Miroslav Brátka zapojen současně do činnosti skautského střediska Srdíčko, jehož byl dlouholetým vůdcem, a zároveň působil v 6. oddíle vodních skautů zaměřeném na archeologii.
Mirča zanechal v třebíčském skautingu řadu doslova hmotných stop. Jsou viditelné dodnes ve výzdobě skautských kluboven. Například ve formě obrazů či trojrozměrných artefaktů souvisejících s někdejšším zaměřením 6. oddílu na experimentální archeologii. Méně viditelné, ale o to silnější jsou vzpomínky na něj v paměti několika generací skautů a skautek.
